Pohanská božiště v Praze

V Praze a v jejím nejbližším okolí bylo soustředěno tolik bohoslužebných míst, zasvěcených pohanským božstvům, že Praha byla skutečným bohoslužebným střediskem našich předků.

Na Děvíně proti Vyšehradu byla uctívána bohyně vody Děvana, na Moráni u Emauz bohyně smrti Morana, na Petříně-Perunově týně- hromovládce a bůh ohně Perun, na vrchu Babě bohyně pramatky země Bába, na Krtní bůh blahobytu Krt-Krodo. A ještě je zde v Praze jedno božiště, Svantovítovo, na hoře, kde stojí náš Hrad - sídlo starých knížat a českých králů.

Svantovít byl nejvyšším bohem baltických Slovanů Ránů, měl svou slavnou božnici v městě Arkoně na Rujáně, kde mu byl zasvěcen bílý kůň. U nás je Svantovít ztotožňován s bohem slunce, jemuž staří Slované vzdávali zvláštní pocty jak při východu, tak při západu slunce. Je ale zajímavé, že vznik jména Svantovítova je kladen až do dob křesťanských. Ludvík, syn císaře Karla, si válkou pokořil Rány, rozmetal svatyně jejich bohů a poslal tam kněze, aby lid obrátili na křesťanskou víru. Potom založil v Arkoně novou svatyni ke cti sv. Víta Korvejského.  Ale Ránové na Rujáně po čase setřásli porobu i křesťanství, vrátili se opět k pohanské víře, ale ponechali si sv. Víta. Uctívali ho však jako své nejvyšší božstvo pod jménem Svantovít. Za Valdemara, krále dánského, byli ale opět poraženi a porobeni, socha Svantovítova skácena, uvázána na provaz a smýkána po městě, až byla nakonec rozštípána a spálena.


U nás na Hradě pražském - tedy na hoře Svantovítově -se zase stalo něco jiného, ale podobného. Sv. Václav založil zde r. 928 románský kostelík - rotundu k poctě sv. Víta, kam uložil rámě světcovo, které sv. Václavu daroval německý císař. Před tím stály již na Hradě dva křesťanské chrámy - Panny Marie a sv. Jiří.

Staré hradiště sahalo směrem k západu jenom před nynější kostel sv. Víta. Rotunda sv. Víta by tedy stála právě na posvátném místě Žiži, kde byl snad uctíván Svantovít. A snad i sv. Jiří, který je zobrazován vždy na koni, byl sem úmyslně postaven jakožto náhrada za Svantovíta s bílým koněm.

K posvátnému bílému koni se u nás váže víc památek. Tak hned o Ořechu - dříve Ořechov - nedaleko Krtně a Stodůlek vypravuje se pověst, že zde měl svůj svatoháj, ale byl pronásledován a zabit. Padl na místě, kde teď stojí v Ořechu kostel. Na jednom z jeho sloupů je prý tento výjev zobrazen. O Ořechovce v Dejvicích proti Hradčanům kolují též pověsti o bílých koních.

V Koněprusích na Berounsku - prusý znamená ve staroslovenštině bílý - prý byla ve skále veliká jeskyně, ve které byl „bílý kůň“uctíván. Bílý kůň je u Slovanů bytostí posvátnou. Libuše jezdila na běloušovi, stejně jako sv. Václav, blaničtí rytíři a jiní.

V začátcích křesťanství nařizovali papežové svým kněžím, aby křesťanské svatyně byly zakládány na místech pro pohany posvátných ke cti těch svatých a světic, kteří se jaksi kryjí s významem pohanských božstev, dříve zde uctívaných. Například sv. Vavřinec na ohni upálený na Perunově týně, nebo sv. Vít - Svantovít. Zde je při vyslovení i shodný souzvuk jmen.

(kp,sportovnilisty.cz,foto:arch.)